It´s PARTY TIME

Cheers!

Po práci následuje zábava - to bylo heslo, kterým jsme se řídili, abychom se z práce v Six Flags nezbláznili. Stěžovat si bylo opravdu na co. Buďto málo hodin, špatná doprava do zaměstnání, neochota pracovníků z human resources řešit naše problémy...bylo toho hodně, na co jsme každý den nadávali. Ale večer jako když utne. Hodili jsme všechny trable za hlavu. Začala party!

Do půlky srpna jsme bydleli na univerzitních kolejích Parkside hluboko ve wisconsinských lesích. Naše dovádění narušil čas od času mýval, jelen a sem tam se k nám zatoulalo i policejní auto - party byly totiž zakázané - úplně nejvíc jak to jde.
Ale když je něco zakázané...znáte to. Party se konaly každý den. Nejoblíbenější byly ty ekvádorské
- ty se konaly asi v tomto duchu tanec-tanec-tanec-chlast-tanec-tanec-tanec. Oproti tomu jsme
definovali československé party tímto vzorcem chlast-chlast-chlast-pokus o tanec-chlast-chlast-
chlast.

Jednou jsme se z nostalgie rozhodli s klukama
udělat party z diskotékových hitu našeho mládí. Na
YouTube jsme si našli vše, co jsme chtěli (i nechtěli)
Dr. Albana, Vanila Ice, Twenty 4 Seven a další a
další. Když už jsme byli trošku opilý rozhodli jsme
se k nám nalákat sousedky z vedlejšího apartmánu
a našli jsme si sovětskou hymnu (nějakou verzi ze
60. let) a na tu je k nám nalákali. Pařilo se jako
tradičně až do rána, a pak se šlo do práce. Pokud
tedy neměl někdo štěstí v tom, že měl zrovna day
off.

Po přestěhování na hotel Budget Inn ve Waukeganu
nastal docela problém. Hned první den jsme
uspořádali party, která se trochu vymkla kontrole a vedení hotelu nám každému speciálně vytisklo
lístečky, co smíme a co nesmíme. A pařit jsme nesměli. Jenomže časem nás pracovníků Six Flags bylo v hotelu víc a víc, až už tam nebyli snad ani jiný hosté a pak se situace vrátila do starých kolejí,
ba pařilo se ještě víc. Dokonce začal pařit i personál hotelu.

Navíc vedle Budgetu byla hned hospůdka, které se díky nám musely pořádně zvýšit tržby. Hospodský na náš nátlak otvíral i v neděli. Naštěstí zde nebyly manhattanské ceny a za 6 dolarů byla jedna pinta piva. A hospodský nás v konzumaci rád podporoval, takže když viděl, že nám zlatavý mok dochází, natočil nám občas nové i zadarmo. Takové to bylo.

Jednotlivé party si bohužel ne všechny dobře vybavuju. Obrázky a jedno zdařilé video, myslím, ale vypoví víc, než tisíc slov.
 

Fotogalerie k tomuto článku

Zajímavé video ke stažení