Přílet do Států a Chicago

Jelikož jsem zaváhal s koupí letenky a nechal to jako tradičně všechno na poslední chvíli, byl jsem
postaven před dilema, jestli vzít drahou letenku do Chicaga, nebo téměř o deset tisíc levnější do New
Yorku. Volba to byla jasná. Vnitrostátní lety jsou v USA hodně levné a Chicago-New York se dá
sehnat už od 85 dolarů (se všemi letištními poplatky - v USA vám napíší hned konečnou cenu).
A letenku si můžete koupit bez problému i z Čech. Stačí mít přístup na internet a kreditní kartu,
s kterou se dají provádět internetové platby. Mě let New York - Chicago vysel na 108 dolarů.
Do Ameriky jsem tentokráte letěl se SwissAir a jejich služby si nemůžu vynachválit.
Po přistání na JFK mě zklamalo počasí - zataženo. Předtím jsem ale ještě musel vystát asi
tří hodinovou frontu na imigračním. Stáli tam se mnou lidi snad z celého světa a úředníci vyzvídali
a vyzvídali - nechtěli pustit do své země nikoho, kdo si to podle nich nezasloužil.

Muzikál Chicago na Brodway

Po úspěšném odbavení jsem si vyzvedl kufry a tradá na AirTrain a z toho na metro, které mě dovezlo až na Manhattan. Cesta trvala asi hodinu a i s poplatkem za AirTrain vyšla na 7 dolarů. Jinak je v NY základní sazba za metro 2 dolary. Byl jsem pěkně vyhládlý a tak jsem zaskočil do MacDonalda kousek od Broadway. Když jsem do sebe ládoval BigMaca, uvědomil jsem si, že jsem tam už jednou byl - a sice před třemi roky, když jsem byl v USA vůbec poprvé. Když jsem se najedl, zamířil jsem na Broadway. Akorát končily divadelní představení a já se stal svědkem několika autogramiád - třeba muzikálu Chicago. Sice jsem ty herce neznal, ale i tak jsem propadl euforii a tleskal jim.

Letadlo do států mi mělo letět až ráno a tak jsem měl celou noc na Manhattanu před sebou.
Bohužel začalo pršet a já se musel schovat do nejbližšího baru. Láhev amerického piva zde stála
5 dolarů - no byl jsem na Manhattanu. Zrovna zde dávali záznam utkání MS ve fotbale a tak jsem si
vychutnával krásný fotbal, popíjel u toho budweiser a poočku koukal z okna, jestli nepřestává pršet.
Všimnul jsem si zajímavé skutečnosti. Ve státě New York (a i řadě dalších států Unie) se nesmí
kouřit v klimatizovaných (nebo uzavřených?) prostorách a tak lidi chodili kouřit před bar. Zároveň platí
zákon, že se nesmí pít alkohol na ulici (maximálně, když láhev umně skryjete do papírového sáčku)
a všude je plno policistů, kteří to kontrolují. Aspoň před barem, ve kterém jsem seděl já, neustále
projížděl policista na koni. Pršet nepřestávalo a já se rozhodl dát si ještě jedno pivo a podívat se na
další zápas. Jenomže déšť nebral konce ani po dalším utkání a pivu. Nechtěl jsem utratit všechny
své peníze hned první den a tak jsem se z baru odporoučel.

Chicago - Sears Towers

Přesunul jsem se na na Port Authority, odkud jezdil
každých 30 minut autobus na letiště Newark v New
Jersey. Byl jsem jediný cestující. V noci totiž
z Newarku nic neodlítalo a tak tam neměl nikdo
potřebu jezdit. Už jsem byl dost unavený a chvíli co
chvíli jsem se přistihnul, že usínám. Řidič mi
zastavil před mým terminálem. Přede mnou bylo
několik hodin čekání. Proklimbal jsem je. Bohužel
čekání se prodloužilo o dalších několik hodin.
A sice díky tomuto hlášení: "Omlouváme se
cestujícím letu xxx. Letadlo, které mělo letět do
Chicago Midway se ztratilo. V co nejkratší době se
pokusíme najít jiné. Ještě jednou se omlouváme za
zpoždění." Potom nás chvilku honilo z gate na gate.
A nakonec, když letadlo přistavili, a my už
nastupovali, museli jsme z něj zase vystoupit, protože mělo jinak číslované sedadla. Všichni už
jsme rezignovali na to, že přiletíme pozdě a brali jsme situaci s humorem.

Parkoviště pro zaměstnance Six Flags

Sice se zpožděním, ale nakonec jsem se do Chicaga dostal. Na letiště Midway. Teď jsem se zase potřeboval přesunout na letiště O´hare, kde jsem měl podle instrukcí svého zaměstnavatele nasednout na taxíka. Ty dvě letiště jsou od sebe zhruba 2 hodiny metrem. Dopravil jsem se do centra, kde jsem vystoupil a kochal se pohledem na budovy, které znám z mnoha filmů. Zjistil jsem, že můžu jet do Gurnee i vlakem, ale nedostávalo se mi už času a tak jsem musel zvolit trasu sice dražší, ale jistou. Metrem jsem dojel na O´haru a zde si nechal zavolat taxíka. Týpek, co přijel, měl dost zvláštní přízvuk. Řekl jsem mu, že potřebuju do Gurnee k zaměstnaneckému vchodu parku Six Flags. Moc nevěděl, kde to je a tak že zavolá kamarádce.
Ani si nedovedete představit, v jakém jsem byl šoku, když řekl do telefonu první větu:
"Čau Lenko, nevíš prosím tě ...." byl to Čech jako poleno! Jmenoval se Luděk a byl ve Státech už
druhým rokem. Prokecali jsme celou cestu. Dostal jsem několik cenných rad a že kdybych
potřeboval, můžu se mu kdykoli ozvat, že mi rád pomůže. Taxametr ukazoval 50, ale dal mi to za
40. Rozloučili jsme se a já zamířil k budově human resources. Byl krásný letní den a k mým uším
doléhal křik návštěvníků Six Flags.